Vyčerpáme jednou všechny melodie?
Na iTunes můžete najít 28 miliónů různých skladeb, last.fm obsahuje dokonce 45 miliónů skladeb a Gracenotedatabáze umělců, titulů a vydavatelů čítá na 130 miliónů různých songů. To je hodně. Kdybyste si chtěli poslechnout všechny skladby z Gracenote databáze jednu po druhé v gigantickém playlistu, zabralo by vám to více než 1200 let.
Protože existuje konečný počet tónů, které naše uši dokážou rozlišit a protože stačí pouze několik tónů nebo frází, aby dvě hudební díla zněla podobně, vyvstává otázka: vyčerpáme někdy všechnu novou hudbu? Nastane někdy den, kdy každá možná melodie už byla někdy někým napsána, nahrána a lidé už nebudou moci přijít s ničím novým?
Gigantické digitální limity
Dobrým startovacím vodítkem může být tvrzení, že pokud moderní nahrávací technika nedokáže rozlišit rozdíl mezi dvěma nahrávkami, nedokážeme to ani my. Takže začněme zde, u digitálního stahování, mp3, CD a kalkulací zveřejněnou na stránkách coveredinbees.org. Digitální hudba je tvořena bity. Mnoha a mnoha bity. Každý z těchto bitů může nabýt dvou stavů: 0 nebo 1. Znamená to, že pro každý, dejme tomu pětiminutový audio soubor, existuje určitý počet matematických možností. Obrovský počet možností, ale konečný.
Kompaktní disk, který sampluje hudbu frekvencí 44.1 KHz, potřebuje asi 211 miliónů bitů, aby uchoval jeden pět minut dlouhý song. A protože bit může existovat jako 1 nebo 0, počet různých možností, jak uspořádat těchto 211 mil. bitů je tedy 2211 000 000. Tahle hodnota představuje každý možný 5 minut dlouhý audio soubor. Jak velké je tohle číslo?
Pojďme jej uvést do kontextu jiných čísel. Jediná kapka vody obsahuje asi 6 x 1022 atomů. To znamená 6tka a 22 nul. Počet atomů, které tvoří celou planetu Zemi je dokonce padesátimístné číslo. A odhadované množství atomů vodíku v celém našem vesmíru se rovná číslu o osmdesáti číslicích! Nicméně číslo, které pokrývá všechny možné pětiminutové skladby, je číslo o 63 miliónech číslicích, 63 miliónů nul!
U takového čísla už ani nedokážeme předstírat, že jej chápeme. Obsahuje každý možný pětiminutový audio soubor v CD kvalitě. V tomto množství možností se skrývá všechno od Beethovenovy páté symfonie po Lithium od Nirvany. Je v něm dokonce i každá pětiminutová konverzace, kterou jste vedli s vašimi rodiči, když vám byli tři roky. Vlastně každou z těchto konverzací. Dokonce toto číslo obsahuje každou možnou konverzaci s vašimi rodiči, kterou jste NEVEDLI...
Počet rozlišitelných melodií
Nicméně toto číslo je konečné, ne nekonečné. Je zajímavé přemýšlet o této problematice takovým způsobem, ale není to zrovna nejpřesnější způsob, jak zodpovědět otázku tohoto článku, která zní: kolik různých skladeb můžeme vytvořit a slyšet mezi nimi rozdíl? Abychom ji rozřešili, musíme zpřísnit kritéria.
Na stránce everything2.com je zveřejněna kalkulace, která zahrnuje tvrzení, jež nám pomohou zúžit pole kritérií pro naše účely. Uživatelka Ferrouslepidoptera se ve svém článku pokusila zjistit množství možných melodií v rámci jedné oktávy a všech intervalech, do kterých oktávy dělíme. Samozřejmě, frekvence jako takové můžeme v rámci jedné oktávy dělit mnohem jemněji, než je dělíme v našem moderním ladění, naše uši by je však nemuseli rozlišit jednu od druhé navíc by ve většině případů nezněly souzvučně. Za předpokladu, že bychom všechny tyto možné kombinace intervalů spojili s (téměř) všemi kombinacemi rytmickými, tzn. všemi seskupeními not celých, půlových, čtvrťových, osminových, šestnáctinových a dvaatřicetinových, dostali bychom se k číslu o 36-ti číslicích. Což je o hodně menší číslo, než jsme měli minule, ale stále je to číslo obrovské. Porovnání mluví za vše: stáří vesmíru v sekundách je číslo "pouze" o osmnácti číslicích!
Na stejných stránkách se objevila také kalkulace od uživatele Yerricde, který je ve výběru kritérií ještě specifičtější. Zůstal ve svých výpočtech u jedné oktávy, zohlednil kombinace pouze osmi not. Ale vycházel z toho, že hudba, jež známe dnes zpravidla obsahuje jen tři různé délky not. Například čtvrťovou, osminovou a šestnáctinovou nebo celou, půlovou a čtvrťovou, v závislosti na celkovém tempu skladby...
Hudba samozřejmě není neměnná, hudební vkus a žánry budou za stovky nebo tisíce let téměř zcela určitě naprosto jiné, ale vezmeme-li v potaz melodie, tak, jak je známe dnes, tzn. skládající se z možností poskytující 8 not a 12 intervalů mezi nimi, dostáváme se tak k číslu zhruba 79 biliónů (79 x 109) možných kombinací.
Toto číslo už je relativně malé. Za těchto podmínek by 100 skladatelů, každý z nich tvořících novou melodii každou sekundu, vyčerpali všechny možnosti během 248 let. Pořád je to ale velké číslo, mnohem větší než počet skladeb vytvořených v průběhu historie lidstva. Takže můžeme celkem bezpečně říci, že vyčerpat všechny možnosti z obrovské studny hudebních kombinací se nám jen tak nepovede.
Záliba v opakování se
Je zde ale jasně zřetelný zádrhel. Jestli je to tak, jak je možné, že můžeme slyšet tolik podobností mezi různými songy? Dokonce i když si vezmeme skladby napříč stoletími, jak to, že jich tolik zní tak nějak stejně? Jestli máme téměř více možností než můžeme vyčerpat, jak to, že na stránkách soundjustlike.com můžeme najít mnoho příkladů téměř totožně znějících písní?
Když přijde na hudební akordy a jejich kombinace, skoro to vypadá, jakoby zde nebyla téměř žádná variabilita. Jak ukázali The Axis of Awesome´s ve své světoznámé hudební koláži 4 Chords. Tahle trojice předvádí více než 40 populárních písní pomocí pouhých čtyř akordů.
Přesto, že počet možných variant melodií je gigantický, my lidé nejčastěji přikláníme svůj (nejen) hudební vkus k určitým vzorcům, které se nám přirozeně líbí více než jiné a také jsme ovlivněni tím, co přišlo před námi.
Kirby Ferguson vytvořil na toto téma fantastickou sérii videí Everithing is a Remix - Všechno je remix. Podobnosti, jež zde ukazuje jsou až neuvěřitelné.
Dokonce i co se týče hudební textů, i když je zde ještě mnohem více možností než můžeme kdy vyčerpat, stále se vracíme k "několika". V hudební praxi se vyskytuje určitý rytmický sled slov a rýmů tak běžně, že se mu říká "běžný rytmus" (přeloženo volně z anglického "Common Meter"). Zní asi takhle:
První řádek má osm slabik,
druhý čítá jen šest,
využijme stejných taktik,
také do dalších vět.
Zde můžete najít seznam skladeb, které využívají "běžného rytmu". Tato básnicko-rytmická shoda je důvodem, proč můžete zpívat celkem bez problému různé texty do různých písní. Tyto texty mají sice originálně jinou melodii, ale jsou často napsány ve stejném básnickém rytmu. V tomto videu můžete vidět, jak jednoduše lze nahradit originální text jiným známým textem. Stačí jen vystřídat několik otitulkování u videa a uvidíte sami.
Co z toho může plynout pro skladatele?
Takže i když z matematického pohledu na věc je unikátních možností v hudební kompozici tolik, že je téměř jisté, že zde vždycky bude prostor pro inovativní hudbu, vypadá to, že nejsme zrovna nastavení tak, aby nás to nějak extra zajímalo. Spíše jsme zvyklí užívat si určité zažité hudební vzorce a melodie. Vypočítávání kolik je zde hudebních možností se zdá dokonce méně zajímavé, než jak propletené a podobně jsou si skladby, které se nám líbí, protože to nám může hodně říci o funkci našeho mozku a jeho zálibě v opakování vzorců a vracení se na dobře známá a "bezpečná" místa.
Takže pro všechny hitmakery, kteří chtějí zaujmout masy a zároveň přijít s něčím revolučně novým: Pokud chcete upoutat co nejvíce lidí, musíte zřejmě vyjít z již zažitých vzorců a jen lehce a nenásilně přidávat své neotřelé nápady. Spíše jako takovou třešničku na dortu :) Nebo můžete překopat celou strukturu hudby. Nicméně vám ji asi většina uší nestráví.
